Fixace
Rozšíření
Banky nabízejí fixace zpravidla od jednoho do deseti let. Po sjednání fixace zůstává úroková sazba i měsíční splátka po celé období stejná — nezávisle na pohybu sazeb na trhu. Po skončení fixace banka stanoví novou sazbu podle aktuálních podmínek a klient buď s touto sazbou souhlasí (refixace), nebo přejde k jiné bance (refinancování).
Krátká fixace (1–3 roky) reaguje na vývoj sazeb rychleji a hodí se v období očekávaného poklesu. Dlouhá fixace (7–10 let) přináší jistotu splátky a má smysl, pokud chce domácnost stabilní rozpočet nebo se obává růstu sazeb.
Modelový příklad
Domácnost si vezme hypotéku 4 000 000 Kč na 30 let s pětiletou fixací při sazbě 5 %. Měsíční splátka vychází přibližně 21 480 Kč a po pět let se nemění. Po pěti letech banka navrhne novou sazbu — pokud se tržní sazby zvýšily, splátka vzroste; pokud klesly, splátka klesne.
Proč je to důležité
Volba fixace je strategické rozhodnutí. Krátká fixace dává prostor přejít k jiné bance při poklesu sazeb, ale otvírá riziko vyšší splátky při růstu. Dlouhá fixace eliminuje riziko, ale zafixuje aktuální cenu — pokud sazby klesnou, vyplatit se z dlouhé fixace dříve znamená sankci.
Hlubší výklad: Fixace hypotéky — krátká vs. dlouhá
Aktualizováno: